Povrch

Lužické hory- Lužické hory jsou geomorfologický celek a nevelké pohoří na severu Česka, vymezené ve směru od západu Děčínskou vrchovinou a Ještědsko- kozákovským hřbetem na východě. Na jihu ohraničuje Lužické hory Ralská pahorkatina a České středohoří, na severu Žitavská pánev a Šluknovská pahorkatina. Hlavní hřeben Lužických hor - Lužický hřbet - probíhá jižně od Lužické poruchy od vrchu Spravedlnost po Horní Sedlo. tvoří jej jednotlivé znělcové a trachytové, vzácně i čedičové kupy spojené do zřetelného hřebene. Druhou podřízenou částí je Kytlická hornatina. Geologicky jsou Lužické hory tvořeny hlavně svrchněkřídovýmí pískovci, kterými v třetihorách na četných místech proniklo žhavé magma, které utuhlo ve formě znělcových a čedičových hornin. Nejvyšší bod je Luž s nadmořskou výškou 793 m. n. m.

Jizerské hory- Jizerské hory jsou geomorfologickým celkem a nejsevernějším pohořím Česka. Pohoří bylo nazváno podle řeky Jizery, která pramení na svazích Smrku, což je nejvyšší hora české části hor. Bylo dříve považováno za západní výběžek Krkonoš. Jeho podstatná část se nachází v Polsku, kde také leží nejvyšší vrchol celých Jizerských hor, kterým je Wysoka Kopa (1126 m). Pro Jizerské hory jsou charakteristické zarovnané povrchy ve vrcholových oblastech tvořící tak vysoko položené náhorní plošiny z nichž se zvedají žulové vrcholky a na nichž jsou mělké deprese obsahující četná rašeliniště.

Krkonoše- Krkonoše jsou geomorfologickým celkem a nejvyšším pohořím České republiky a celého masivu Sudet. Leží v severních Čechách a na jihu polské části Slezska. Nejvyšší horou Krkonoš je Sněžka (1603 m). Podle pověstí střeží Krkonoše bájný duch Krakonoš. Patří mezi nejoblíbenější horská místa v ČR. Základ geologického složení tvoří předprvohorní krystalická břidlice a prvohorní metamorfované (svor). Ve východní části pohoří se ojediněle nacházejí vápenec. Prastarým krystalinikem na některých místech proniká a krkonoško-jizerský pluton (žula). Ve čtvrtohorách se zde ještě vyskytovaly ledovce, které několikrát modelovaly zdejší krajinu. Mnohde proto nalezneme tyto modelované tvary a stopy mrazového zvětrávání.

Ralská pahorkatina- Ralská pahorkatina je geomorfologický celek na západě Severočeské tabule. Zaujímá převážnou část okresu Česká Lípa, východ okresu Litoměřice, sever okresu Mělník, jihozápad okresu Liberec a malou severozápadní část okresu Mladá Boleslav. Nejvyšším vrcholem je hora Ralsko (696 m). V západní části pahorkatiny se nachází CHKO Kokořínsko.Je to členitá pahorkatina na svrchnokřídlových kvádrových křemenných, místy jílovitých a vápnitých pískovcích, v menší míře na slínovcích, písčitých slínovcích a jílovcích, s četnými drobnými tělesy třetihorních sopečných hornin (žíly, výplně sopouchů, lakolity).

Ještědsko- kozákovský hřbet- Ještědsko-kozákovský hřbet je geomorfologický celek na jihozápadě střední části Krkonošské oblasti. Leží v okresech Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily v Libereckém kraji a malou částí v okrese Jičín v Královéhradeckým kraji. Nejvyšším bodem je Ještěd (1012 m. n. m.), jediná tisícovka pohoří. Je to výrazný hráťový a antiklinální hřbet s povrchem převážně ploché hornatiny o středním sklonu cca 10°, budovaný horninami: permskými sedimenty a vulkanity a svrchnokřídovými sedimentárními horninami, tektonicky vysunutými na jihozápadní svah. Hřbet přetínají v průlomových údolích Mohelka, Jizera a Cidlina, při severním okraji teče Lužická Nisa.

Žitavská pánev- Žitavská pánev je geomorfologický celek v Krkonošské oblasti Sudet. Jde o tektonickou sníženinu mezi Lužickými horami a Lužickou nivou na západě, Frýdlantskou pahorkatinou, Jizerskými horami a Krkonošským podhůřím na východě a Ještědsko-kozákovským hřbetem na jihozápadě. Celá pánev patří do povodí Lužické Nisy. Nejvyšším bodem je Prosečský hřeben který měří 593 m. n. m. Má pahorkatinný reliéf, tvořená horninami ještědského krystalinika, granitoidy, na západě miocénními jezerními sedimenty a uloženinami kontinentálního ledovce.